SOBOTA (ZÁŘÍ)
Hned potom co si Alena dopsala s Kubou pomyslela jak krásné by to bylo mít oslavu v Paříži. Je to Alenino nejhezčí město. Najednou Alenu zastavil pohled na hodiny, které ukazují dvanáct hodin. Obět!!!!! Řekla si Alena v duchu a šla na obět. Sešla po schodech dolů. Zatím v kuchyni čekala máma z nachystaným obědem a zdálo se, že čeká a obě dvě dcery. Jééé svíčková řekla si Alena v duchu. Máma se podívala na Alenu a očekávala ještě Hanu. Alena si sedla a začala si povídat s tátou. Konečně Hana vešla do kuchyně a sedla si. Máma podala jídlo a jedlo se. Táta byl samozdřejmně první a potom byla Alena a máma a naposledy Hana. Proč nejíš zeptala se máma. Ale mami moc dobře víš , že nesnáším svíčkovou. Konečně Hana dojedla a šli chystat oslavu. Alena řekla Haně: Hano víš o tom že mi máme v pondělí volno a také v úterý. Ne nevím odpověděla Hana a smutně se zatvářila. Táta je překřikl ať mu dou pomoct roznést stoly a byl konečně klid. Balonky ano balonky to chybí řekla si Alena a zeptala se táty že de do obchodu koupit balonky. Ano jasně bež mi to z Hanou nachystáme. Uběhlo patnáct minut a Alena se vrátila z obchodu. Tak už jsem tu řekla Alena. Koukla se na stoly a už byli rozmístěny. Tak a to bychom měli řekl táta.